26. ledna roku 1913 byl založen Hasičský sbor v Protivci. Zakládajícími členy byli: Dominik Hanžl, rolník z Protivce, který byl zvolen starostou sboru, dále pak Vojtěch Líkař, rolník z Protivce, který byl zvolen velitelem. Vojtěch Janout, hostinský, jednatelem sboru, Jan Hanžl, rolník, který se stal pokladníkem sboru. Dále pak Jan Penc a Jakub Matoušek, oba rolníci, byli jako náměstci. Kromě těchto sedmi zakládajících členů přibyli k nim během roku další členové z řad rolníků a přibyla k nim i většina tehdejší „omladiny“. Byli to František Hanuš, mlynář ze Šipouna, rolníci František Novák, Bartoloměj Šebesta, Jan Placek, František Kolář, Matěj Srbený, František Rokůsek, Josef Placek, František Penc, Josef Hřebeček, Jan Srbený a Matěj Placek. Tak vypadal sbor v roce 1913. Tento sbor byl založen pro ochranu zdraví lidí, zvířat a ochranu majetku.
Hlavním popudem k založení hasičského sboru bylo několik předchozích ohňů jak v obci, tak i v okolí. Nově založený sbor získal z obecních příspěvků novou stříkačku a částečně se i zadlužil. Situace nového začínajícího sboru byla ztížena začínající první světovou válkou, do které narukovalo 30 obyvatel z obce, z toho 10 bylo členy hasičského sboru. Dva členové sboru, Kolář František st. a Matěj Srbený se z války nevrátili. V kase sboru v roce 1917 bylo 18 Kč a 83 haléřů.
K dalšímu rozvoji sboru došlo až po roce 1920, ale zároveň i k dalšímu zadlužení ohledně nákupu výstroje, výzbroje a uniforem. Hasiči kromě cvičení a zásahů vyvíjeli i další různorodou činnost, jako školení signálů a podobně. Co se týče hospodářské nebo kulturní činnosti, pořádaly se bály, zábavy, hrálo se divadlo atd. Sbor se staral o udržování tradic a o zvelebování obce. Jedním z příkladů je kamenný kříž u kapličky, pomník padlým vojínům z první světové války. Sbor poskytoval tehdy i „samaritánské služby“ (pozdější červený kříž). V roce 1933 už byl sbor rozvinut tak, že měl 23 činných, 27 přispívajících členů a 14 členů tzv. „Pohřební pokladny“. Období druhé světové války se bohudík nezapsalo vážně do historie protiveckého sboru, pouze se v této době činnost značně zmenšila. Schůze a valné hromady se nekonaly na veřejnosti, ale v soukromí. Všichni byli rádi, že toto těžké období skončilo.
Po roce 1950 vznikla v republice „požární ochrana“, která byla metodicky řízena, vznikala SDH a i náš sbor se přizpůsobil tomuto řízení.
V roce 1959 sbor dostává od „okresu“ motorovou stříkačku. Zbrojnice je několikrát stěhována, tato situace se stabilizuje až po roce 1970, kdy se do spolupráce se sborem více zapojil MNV (místní národní výbor) a JZD (jednotné zemědělské družstvo), což vyplynulo z metodického řízení Okresního výboru požární ochrany. V roce 1972 sbor zakupuje vycházkové stejnokroje, tyto uniformy by naši bratři používali dodnes, kdyby si v roce 2010 nezakoupili za své finanční prostředky nové.
Od roku 1972 se konají okrskové soutěže. Zmínky o soutěžích jsou v celé historii sboru, ale tato forma funguje až od roku 1972. V roce 1971 dochází v Protivci k většímu požáru, hoří Šimků stodola. U tohoto ohně dochází k poškození stříkačky, a i když je během roku opravena, neplní již stoprocentně svou funkci, což je patrné při soutěžích. Dochází také k opravě zbrojnice a ostatní činnost sboru opět vychází z metodického řízení.
Dochází k uzavírání nejrůznějších socialistických závazků, brigád, jejich plnění a podle tohoto plnění také k odměňování. Dokonce dochází k tlaku na to, aby naši bratři kandidovali do KSČ.
V roce 1973 vzniká další nová činnost, a to prevence, jedna z nejpřínosnějších činností v požární ochraně. V roce 1976 dochází k nutnosti výměny stříkačky a sbor dostává novou „dvanáctku“. V roce 1979 se do sboru hlásí první tři ženy. Helena Seberová – Hanžlová, Marie Holubová – Šemrová, Marie Říhová. Sbor se aktivně podílí na výstavbě autobusové čekárny v Protivci, na výstavbě zdravotního střediska a kina ve Strunkovicích, koupališti v Žíchovci atd. Brigádami v JZD a sběrem železného šrotu získává sbor finanční prostředky a hlavně vítězí v soutěžích. Toto zviditelnění nutí instituce jako MNV a jim podobné, ke vstřícnosti. Sbor opět začíná pořádat zábavy a plesy. V roce 1988 k 75. výročí založení sboru se na návsi staví parket k pořádání zábavy a po více než 50. letech se začínají opět stavět „máje“. Každým rokem se dál pořádá na návsi zábava, kterou navštěvuje stále více zájemců. Tato činnost má pro náš sbor jak kulturní, tak i hospodářský přínos. Další nový parket za značného přispění bratra Líkaře dává zábavám nové rozměry. Sbor přijímá další mladé členy, kteří ho ještě více zviditelňují svou výbornou reprezentací na soutěžích, kde vítězí i v okresních kolech. Je nutné koupit zase novou stříkačku. Obecní úřad vychází hasičům vstříc a kupuje starší repasovanou „dvanáctku“.
V roce 2002 se sbor aktivně podílí na odstraňování škod při povodních, které nemají obdoby v dějinách celé České republiky. V roce 2003 se staví ve spolupráci s obecním úřadem nový hasičský dům. Protivecké soutěžní družstvo dokázalo po deset let za sebou obhájit první místo v okrskových soutěžích. Zvítězilo a několikrát se umístilo na předních místech v okrese. Bohužel „všichni stárnou“ a nelze do nekonečna vítězit.
Během posledních deseti let sbor postavil další, v pořadí již třetí parket, nakoupil stany pro zastřešení skoro celé protivecké návsi, židle, lavice a stoly zhruba pro čtyři sta lidí a částečné vybavení hasičského domu. Zábavy „v Protivci na návsi“ opět získaly na rozměrech a staly se již tradicí.
V roce 2012 jsme se značnými komplikacemi postavili pergolu jako pódium pro veškeré kulturní dění ve vsi a v roce 2014 se zde představila i kapela The Plastic People of the Universe a Umělá hmota.
V roce 2021, se po dlouhých víc jak 30 letech žádostí, podařil postavit sušák na hadice, který nám kompletně zaplatil Městys Strunkovice nad Blanicí.